Po roce vás chci opět pozvat mezi nás – skupinu nadšených zpěváků, někdy více srdcem než slovy, ale rozhodně vždy vzhůru. Přijít můžete vlastně kdykoli, nemusíte čekat na novou sezónu. Ale právě ta může být podnětem začít něco nového.
Když jsme se na konci školního roku loučili zpěvavým odpolednem chval, chtěli jsme spíše dát dohromady většinu toho, co jsme se za rok naučili. Sami jsme byli překvapeni, kolik toho nakonec bylo. Neustále jsme byli překvapováni, jak se můžeme duchovně díky hudbě ladit. Páteční zkoušky se staly rituálem zklidnění mezi koncem týdne a sobotou. Stali jsme se pevnou součástí bohoslužeb a sborového života. Rádi jsme byli součástí křtů.
Pospolistost. To je to, co jsme se učili. Protože mám velmi ráda symboly, i zpěváci jeden symbol po zpěvavém odpoledni dostali. Donesla jsem velikou, obrovskou, kytici pivoněk. Na první pohled budila velkou pozornost, při převozu se lidé otáčeli, ti smělejší se vyptávali, co s tím budu dělat nebo si chtěli přivonět. Dokonce poupata se neměla kam rozvinout, jak byla kytice obrovská. Když jsme ale stuhu za asistence dalších rukou rozvázali, ukázala jsem plno menších svázaných květin, které putovaly právě mezi zpěváky. Oni jsou totiž jako ty jednotlivé svazky. Ty byly různé rozvité, nějaké překrásné, nějaké skoro před povadnutím, ale dohromady to budilo zkrátka dojem. I v našem pěveckém sboře jsou tací, kteří umí zpívat překrásně, nebojí se sóla a jiní se sami bojí a stydí. Ale právě, když to dáme všechno dohromady, je to překrásné. Budíme dojem. Tedy, přála bych si, abychom budili dojem. Nahoru, Dirigentovi, který nám hlasy dal a my se ho jen neuměle snažíme chválit.
Jsem velmi vděčná za ochotné a trpělivé zpěváky, kteří poctivě celý rok snášeli má nemotorná gesta a že jsme společně hledali, jak notami vyprávět příběh modlitby. Jsem vděčná za svého bratra, který se musel učit v doprovázení trochu jinému stylu, než byl zvyklý. Nejvíce jsem vděčná Bohu, že nám hlasy dal a že jsme mohli v našem společenství sdílet opravdu pokojnou atmosféru, o kterou jsme se pokoušeli dělit. A za to děkujeme i vám, našemu společenství, že jsme s naším zpěvem vítáni.
A tak, pokud i vy chcete být součástí, teď je ten čas přijít. Nemáme pravidelné zkoušky jen proto, abychom cvičili. Ale abychom se na konci týdne zastavili a modlili se notami. Někdy je nás 6 a jindy 20. Ale vždy to má smysl.
Veronika
Fotogalerie
fotografie: špok
