V sobotu 18. 10. 2025 odpoledne byl náš čas. Čas pro Kudykamáky se vším všudy. Přivítali jsme v našem středu psychoterapeuta Vlastimila Marušáka s přednáškou na téma „Emoce a jejich účel v dynamice našich vztahů“. Sešlo se nás přibližně čtyřicet a dokonce nás přišli podpořit i Kudykamáci z Prahy. Je to hodně? Je to málo? Důležité bylo, že nám bylo dobře 🙂
Ráda bych se podělila o několik zajímavých myšlenek z této přednášky.
Nemáte někdy pocit, že by vám bylo bez emocí lépe? Já docela často. A přesto jsou emoce něco, co má pro nás velký význam. Můžeme si je představit jako takový motor. Rodí se v amygdale, tzv. ještěřím mozku. Objeví se ještě dřív, než si cokoliv uvědomíme. Jsou součástí našeho pudu sebezáchovy, dokáží měnit tlak, tep, periferní vidění…
Každá emoce má i svoji odvrácenou stránku: Třeba smutek, který je nezbytný pro truchlení nebo rozloučení, se umí proměnit v deprese. Deprese ovládá naše tělo – nejíme, nemůžeme vstát z postele, jsme úplně vyřízení…
Co třeba radost? Pozor na ni – dává energii ke sdílení, ale je dobré hlídat si pusu, ať neřeknete něco, čeho byste potom litovali 🙂 Radost se pak může transformovat do mánie, která nás uštve.
Emoce soucit může přerůst v mesiášský komplex. Ten nás nutí obětovat se na úkor sebe a pomalu nás likviduje. Bohužel v křesťanství častý jev…
Velmi důležitou emocí pro nás je pocit klidu. Klid je energie ke smíření, přijetí, vyváženosti a stabilitě. I Bible nás vyzývá ke klidu a radosti.
Pro mne bylo velkým překvapením zjištění, že za své emoce jsme zodpovědni sami. No řekněte, napadlo vás to někdy? To já jsem zodpovědná jak se cítím v každé chvíli svého života a jak své emoce využívám. Cítíte někdy vztek? A víte, že tato emoce je také velmi důležitá? Je totiž zdrojem energie pro nastavení hranic.
Ve vztazích uplatňujeme dva postoje. Tím prvním je oběť. Ta využívá vztek, strach, úzkost. Stává se tragédem, má vždy smůlu. Vyvolává soucit a alibi pro svůj neúspěšný život. Zraňuje sebe i druhé. Protipólem je vítěz. Bible říká, že máme být vítězové. Ten využívá radost, pokoj a taky vztek. Ví, že jeho odpovědnost je postarat se o sebe a odpovědností druhého je taky se postarat o sebe. Žije hodnotami.
Tím jsme se dostali k dynamice vztahů. První fází jakéhokoliv vztahu je zamilovanost – říká se jí i lživztah. Nejedná se o lásku. Je to sobectví – potřebuji tě takového, jakého si představuji. Druhá fáze je charakteristická větou „Změň se, prosím“. Zjišťujeme, že ten druhý nenaplňuje naše potřeby. Ale on se nemění a s tím přichází třetí fáze, kterou charakterizuje chaos. Uvědomujeme si, že druhého nezměníme, zažíváme obrovský smutek, beznaděj zmatek, nevíme jak dál, dáváme poslední šance. Můžeme se zacyklit do fáze dva nebo můžeme přejít do fáze čtyři. A tou je láska. Definitivně se rozhodneme, že přijmeme druhého takového jaký je – tedy i s chybami. Staneme se zodpovědnými sami za sebe a naplníme si své potřeby sami. To, co dostaneme od partnera je navíc. Láska není pocit i když má pocitovou stránku, ale postoj – rozhodnutí. Toho druhého nepotřebujeme k naplnění svých potřeb ale ho chceme.
Smyslem našeho života jsou vztahy. A vztahy jsou tady od toho abychom společně rostli. Nemáme být dokonalí. Nedokonalost není Boží trest ale příležitost jak prohloubit vztahy. A nad tím vším je emoce naděje, která hledá smysl.
Proto potřebujeme pracovat se svými emocemi, abychom druhého nemanipulovali. To by byl nešťastný vztah. Ale pro nás jsou vztahy svobodné a šťastné.
Po tak náročné přednášce jsme potřebovali sdílet a vyměňovat si myšlenky a pocity. Díky našim sestrám jsme se mohli občerstvit zákuskem, čajem či kávou. Ani se nám nechtělo domů. Tak příště přijďte i vy. Budeme se těšit 🙂
Lucka a Sylva
