Jsem moc ráda, že v posledních letech se stále více dostává do povědomí Den otců – možná spíše tatínků.
Měl by to být den, kdy dáme další dárek či přání či přidáme společnou fotku nebo den něčím výjimečný? Možná se zamyslíte, a proč? Ne všichni máme štěstí na toho tátu snů – pro někoho by to byl superhrdina zvládající všechny překážky světa, pro jiného ten, který donese hvězdu z nebe nebo ten, co zajistí téměř nemožné. Pro někoho by táta snů byl více doma, pro jiného by táta snů byl ten, kterého by měli možnost více poznat.
Je skvělé najít „v dílně staré hodinky“ – sfouknout prach, zavřít oči, chvilku je podržet v ruce a jen nechat plynout všechny ty okamžiky, které nám přinášejí. Vzpomínky na bezstarostné dětství, běhání na chalupě po loukách, práci s dědou v dílně nebo sezení u rybníka … čas, kdy jste třeba se síťovkou chodili pro mlíko k sousedovic krávě nebo do místního železářství pro chybějící hřebíky. Tak, jak nám připomněl příběh pro děti před samotným kázáním. Obyčejná krabička pro jednoho může totiž znamenat nevyčíslitelný poklad pro druhého…
A proto jsem neskutečně vděčná za sborová společenství, kde je mnoho mužů – tatínků, strejdů, dědečků, brášků, kamarádů – těch chlapů, kde každý z nich je výjimečným právě tím, jaký je. A my můžeme čerpat vzory v tak rozmanité paletě: mužnost, odvahu, laskavost, vnímavost, zručnost, dar slova, modlitby, studia …A je dobře, že jste, muži, každý jiný… a snad vám ta malá pozornost zachutnala…
Terez
