Veletržní 2026 – ohlédnutí – CASD Brno-Střední

Tradiční setkání
mládeže CASD
nejen z Moravy

Léto je v plném proudu a o slovo se hlásí řada dovolených a prázdninových aktivit. Přesto se pojďme krátce ohlédnout na poslední květnový víkend, kdy v Brně proběhla mládežnická akce Veletržní 2026.

Téma církve není v posledních pár letech ojedinělé, avšak Pavel Šimek neváhal letos jako hlavní host opět zvednout pomyslnou laťku a oslovit mladé lidi svými myšlenkami i osobním pohledem a zkušeností s církví, ne jako s institucí, ne jako s denominací, ale s církví jako společenstvím lidí.

Sobotní program se odehrával především v prostorech KD Rubín. Už od začátku nebylo na pódiu k hnutí. Zpěváci i moderátorky kličkovali mezi velkými barevnými kostkami, ovšem na odhalení jejich role v příběhu, si museli diváci počkat až do další části. Zatím byla hlavní pozornost upřena na Nehemjáše, lépe řečeno na Luboše a Verču, kteří přečetli prorokovo vyprávění o stavbě jeruzalémských hradeb.

Tehdy byl Jeruzalém město v troskách, které mělo být opět postaveno. Pro Nehemjáše to byla hromada sutin a obrovská nejistota, co bude dál. Žádná hmatatelná záruka, že to dobře dopadne. Stejně na nás může působit i svět kolem nás, možná i naše církev, náš sbor. Bůh ovšem ví, že věci nejsou v pořádku, tehdy ani dnes. On to zamýšlel jinak, přesto není překvapen stavem, v němž se svět nachází. Svět je rozbitý, ale Bůh ho neopustil.

Těmito myšlenkami navázal Pavel Šimek na čtení příběhu. Během jeho povídání se začaly pohybovat po pódiu i barevné kostky. Nejprve z nich vznikla zeď, postavená z toho, co nás v církvi potkává a zraňuje. Ježíš má na každou takovou cihlu v této zdi odpověď, ať už je to zranění, lhostejnost nebo zvyk spojený se ztrátou jakýchkoli očekávání. Zeď z barevných kostek jako překážka, která rozděluje a narušuje církev, však může být zbourána. Pavel Šimek mluvil o roli každého z nás. Nehemjáš nestál nad troskami a nekomentoval, co všechno je špatně. On vzal kámen do ruky a začal budovat to, co podle něj mělo smysl. Stejně tak i my si máme položit otázku nikoli: „Jaká je církev?“ ale: „Jakou církví jsem já?“

Ze zdi, která rozdělovala, se začal tvořit most. Most, jehož součástí může být každý z nás, když to s církví nevzdáme. Touto výzvou zakončil Pavlík svoje zamyšlení, Veletržní ale pokračovala dál ve sboru na Střední, kde hvězdný tým připravil parádní večeři a čajovnu. Společné zážitky tedy pokračovaly dál i po skončení programu.

Nás dnes těší, že s pomocí všech ochotných mohl proběhnout další ročník Veletržní a s velkým poděkováním všem za pomoc a podporu vyhlížíme další ročník 2027.

Špok