Když chceš kráčet po vodě, musíš vystoupit z lodi!

Letní dovolená KD
Branná - NONE apartmány 
22. – 26. 7. 2026

Kdybyste nasedli do auta před branami našeho sboru na Střední 10, po 162 km a 2 hodinách jízdy se dostanete do míst, která nám budou po následujících 5 dní útočištěm. Těsně před cedulí „konec Branná“ se nachází NONE apartmány, kde letos již podruhé budeme trávit dovolenou KD / křesťanského domova našeho společenství.

Je to vždy velký adrenalin už u samotného přihlašování – protože ti, co se přihlásí vytváří svou specifickou dynamiku, která vždy okoření celé setkání. Ti, co se přihlásí, touží být spolu, nebo někdy jen využít fajn místo pro svůj osobní oddech – i to je v pořádku. Letos se k nám, shodou několika okolností, přidali i – teď už můžu říct – noví kamarádi a spolu jsme si mohli ten čas opravdu užít.

Po příjezdu jsem se ubytovali a tak nějak rozkoukali, kde co je a koho tady letos máme. Děti nadšeně utíkaly na trampolínu, která se stala místem, kde jsme je vždy a spolehlivě našli. Čtvrtek nám přinesl pár kapek, tak jsme je využili ke skvělé zábavě v termálním koupání Velké Losiny nebo na menší výlety po okolí. V pátek jsme pak s dětmi zdolávali na procházce z Červenohorského sedla různé „obry“ třeba Šiškouna, Mlčouna, Funiče, Ozvěnáše nebo Kmenoše … šlo to skoro samo. Návštěva Zlatorudných dolů byla zážitkem, který se jen tak nedá přenést, stejně tak jako trialová jízda na kole nebo překonání svého „obra“ Lenochouda a výjezd na Dlouhé Stráně. Večer jsme trávili u společného ohně, nějakého dobrého jídla a písniček.

Sobota byla výjimečným dnem – dopoledne jsme dětem dopřáli čas jen pro ně a nechali je rozběhnout se po okolí, aby si užili čas plněním různorodých úkolů pro nápovědu – z písmenek sestavili slovo ODVAHA – i o té to bylo … a pak se potěšili zmrzlinou … a věřím, že i dospělákům bylo při jejich diskuzích skvěle, protože ne a ne ukončit hovory a rozběhnout se na oběd 🙂 … Byl to čas opravdu požehnaný, a proto, že se nám z minulého roku osvědčila sladká tečka, také letos jsme si nachystali waflové hody pro nás všechny – najednou měly děti obrovský hlad a wafle stačily jen tak tak … odpoledne nás vylákalo sluníčko na nádhernou procházku na okolní louky. Vlnily se jako v pohádce a jednotlivci i skupiny měly pak nádherný čas pro rozhovor nebo pojídání lesů malin… Večer nám přinesl zamyšlení a krásné chvíle při táboráku a zpívání chval.

Neděle vypadala, že už bude jen dnem odjezdů, ale nebylo tomu tak, jelikož počasí bylo opravdu ukázkové! Někteří ještě zajeli do Branné na prohlídku zámku, někteří se vydali na kratší procházku v okolí Stříbrnic, který zakončili zmrzlinou a pozdním obědem.

Každý den byl jiný svým počasí, náplní i počtem skupinek, které se domlouvaly na rozličné výlety. Co však bylo společné, bylo ranní zamyšlení a zastavení směřované na děti a pak to večerní zaměřené trošku více na dospěláky. Moc si vážím, že každé jedno zastavení měl někdo z nás a přidal k tomu i svou osobní zkušenost. Protože jsme zvolili téma, které se týkalo ať už velkých nebo malých – „víra v akci“ aneb „Vykroč z lodi“. Víte, ono být ve své loďce (ať už si pod tím pojmem představíte jakoukoliv situaci) – ve svém osobním bezpečí je moc fajn. Víte, co vás čeká, jak se chová okolí a všechno je tak nějak předvídatelné a ve své podstatě i fajn. Ale co by se stalo, kdyby … Kdybychom šli tam, kam nás Pán Bůh volá tak, jak volal Abrahama? Šli bychom nadšeně, nebo bychom měli spoustu důvodů, proč je bezpečnější a lepší zůstat? Dokázali bychom čelit našim „obrům“ tak, jak se k tomu postavil David? A co bychom dělali, když by nám došli síly? Stále bychom hleděli na Ježíše, nebo na tu hlubinu, ve které se topíme, stejně jako Petr.

Vykročit ze své bezpečné loďky, nebo bezpečného přístavu chce obrovskou odvahu. Petr vykročil na výzvu „Pojď“ – pokud se oči upíraly na Ježíše, ono to šlo … ale …

Nebojme se chtít víc – vykročit za Ním, něco vyzkoušet mimo to naše známé – chce to někdy moře odvahy, moře odhodlání, víry, podpory od našich nejbližších … a díky, že ji v našem společenství můžeme cítit. Že jste tady vy – ti, kteří podporují, ti kteří umí držet loďky v přístavu i ti, kteří se nebojí vyjet na druhou stranu neznámých vod! Nemusíme znát celou cestu. Stačí znát toho, kdo nás vede!

Přátelé, kamarádi. Pojeďte s námi! Je nám spolu dobře, každý si najde ten svůj kousek pohody. Vezměte si s sebou parťáka, dobrou náladu a pro příští rok zabookojte termín.

Nebo to s námi zkuste hned na PODZIMNÍ víkend v BESKYDECH 16. – 18. 10. 2026 … tak co, s kým se potkáme?

Terez

A na závěr ještě jednou poděkování…

Milí přátelé,

- děkujeme, že jste všech 11 pokojů naplnili smíchem a chutí být spolu…
- že jsme se mohli potkávat ráno, večer, přes den…
- že mohla vzniknout nová kamarádství a nebo prohloubit ta „potkávací“…
- že jsme mohli den co den vyhánět strachopoudy a lenochoudy z našich těl, protože příležitostí k tomu bylo mraky…
- že jsme mohli přemýšlet nad strachem a odvahou zcela prakticky a osobně
- že jsme mohli společně hrát a zpívat – ráno, večer, u ohně, pro radost, k oslavě našeho Pána…
- že jsme se mohli potkávat s úsměvem
- že jsme celý objekt zanechali tak krásně nachystaný, že nás paní majitelka pochválila jako super skupinu
- že se společně můžeme těšit z milých vztahů i s majiteli objektu
- že jsme i v příštím roce vítaní v Branné