Když z kazatelny děkuji „všem dárcům za vybrané dary“, vyslovuji to vždy s pokorou, vděčností a vědomím, že díky ochotě každého dárce poskytovat dary v rámci konaných sbírek, může růst Boží dílo, dostávají kazatelé svůj plat, máme čistý a krásně zrekonstruovaný sbor, obnovujeme a rozšiřujeme technické možnosti poslechu i přenosu bohoslužeb, můžeme topit, svítit, teče nám voda, funguje internet a dokonce se daří i vytvářet určitou rezervu na budoucí nutné investice. Je to velká přednost našeho společenství a jsem velmi vděčný za to, že jsme finanční nedostatek doposud na Střední nemuseli řešit.
Jako člověka úzce spojeného s bankovnictvím a ekonomií mě také těší, že roste počet těch, kteří své dary posílají bezhotovostně na účet sboru trvalým příkazem nebo jednorázově prostřednictvím svého mobilu často s využitím nově zavedeného QR kódu skrytého na visačce ve sbírkových pytlících. Na účet sboru dárci posílají i dary kumulovaně, např. za čtvrtletí či pololetí.
Všechny tyto formy jsou možné a bezhotovostní způsob samozřejmě významně šetří čas i práci hospodáři, který nemusí hotovost počítat, uchovávat ji v trezoru a nosit ji do banky. Navíc takto uhrazené a správně identifikované bezhotovostní dary mohou být součástí potvrzení pro snížení daňového základu v rámci daňového přiznání nebo ročního zúčtování daně zaměstnanců.
Samozřejmě i za hotovost je sborová nebo evangelizační pokladna vděčná, protože i hotovost se počítá, a to doslova. Nakládání s penězi má svá přísná, osvědčená pravidla a pro dary ze sbírek to platí obzvláště, protože se jedná o prostředky darované, respektive vrácené zpět Hospodinu, tedy akt velmi citlivý a vážný. Proto kdykoli jsem požádán hospodářem nebo jeho zástupcem o pomoc při počítání sbírek, činím tak s velkou úctou ke každému, kdo svůj obnos do šedého nebo červeného pytlíku vložil.
Mezi zmíněná pravidla počítání sbírek patří jednoznačně to, že sbírku musí počítat minimálně dva k tomu určení lidé: hospodář, jeho zástupce, starší nebo vedoucí sboru, popřípadě někdo z výboru sboru. Počítání probíhá v prostorách, kde nejsou počítající rušeni a mohou s hotovostí přehledně a bezpečně nakládat. Každá sbírka (SŠ a pro sbor) se počítá zvlášť, důkladně se zkontroluje každý sbírkový pytlík, aby v něm nic nezůstalo. Pak se jednotlivé bankovky a mince roztřídí a hotovost spočítá každý z počítajících sám. Pokud dojdou ke stejnému číslu, hodnota je zapsána a potvrzena podpisy počítajících. Jestliže se hodnoty liší, jde se počítat znovu. Mince a bankovky se po spočítání rozdělí podle nominálních hodnot do samostatných plastových pytlíků a připraví se na transport nebo uložení do trezoru.
Ještě přísnější pravidla pak má počítání hotovostních desátků. Tam jsou role jednoznačně rozděleny, protože jméno dárce smí vidět jen hospodář. Ten si z desátkového sáčku vezme vložený lístek a čeká na ohlášení vložené částky, kterou spočítá jeho pomocník. Pokud hodnoty sedí, vloží se do prázdného desátkového sáčku nový, čistý identifikační lístek a jde se na další sáček. V případě rozporu mezi hodnotou na identifikačním lístku a vloženém obnosu zakryje hospodář jméno na identifikačním lístku a ukáže pomocníkovi pro kontrolu částku. Rozdíl se zaeviduje a následně jej hospodář řeší s dárcem. Taková chyba se objevuje výjimečně, ale stát se to může. Ideální tedy je, pokud jsou údaje na identifikačním lístku zaznamenány jasně, čitelně a celková částka rozepsaných darů souhlasí s vloženým obnosem.
Možná si říkáte, že takové počítání musí být nuda, ale už jen to napětí, zda jste při počítání neudělali chybu a došli ke stejné hodnotě jako váš parťák nebo zda byla sbírka vyšší než minule, je zpříjemňující zpestření.
A pokud jste dočetli tento možná až suše popisný článek doplňující téma aktuálních úkolů sobotní školy až sem, mám pro vás za odměnu ještě krátký napínavý příběh.
Před časem jsem s naším hospodářem, Honzou Štefkem, počítal po sobotní bohoslužbě obě sbírky a Honza k tomu vzal i desátky. Přísný postup už znáte, takže víte, že Honza kontroloval lístky se jmény a částkami a já počítal jednotlivé vložené obnosy a dával nové lístky. Byli jsme sehraní a šlo nám to jako na drátkách, žádné prodlevy, žádné zbytečné pohyby. Už jsme se blížili k závěru, když se najednou naše souhra zadrhla. Zvedl jsem oči, proč mi Honza nepodal další desátkový sáček s obnosem, a uviděl jsem jeho strnulý výraz, jak něco nevěřícně čte. V rukách držel zažloutlý lístek, pak další papír a také desátkový sáček, který byl na první pohled jiný než ty ostatní. Honza evidentně četl oba papírky již po několikáté, proto jsem s napětím čekal, až promluví. Pak mi podal popsaný papír se slovy, že tohle si přečíst můžu a dokonce musím. Natáhl jsem ruku přes stůl a začal číst z podaného lístku. Zažloutlý identifikační lístek i starý desátkový sáček potvrdily mou domněnku, že se jedná o nějaký historický desátek. Na papírku stálo, že tento desátkový sáček s obnosem a identifikačním lístkem našla nedávno dcera naší sestry, která ve svém pokročilém stáří zemřela v roce 1997. Sestra si desátek připravila a schovala do knížky, kterou založila v knihovně. Její bohulibý záměr však přerušilo nečekané povolání Pánem, proto kniha zůstala dlouho nedotčená v knihovně. Až po mnoha letech sáček při úklidu knihovny našla v knize náhodou právě dcera zesnulé sestry. Bankovky vložené v sáčku už byly dávno neplatné a přestože dcera do sboru nechodí, z úcty ke své mamince bankovky vyměnila za platné a sáček donesla do sboru tak, jak to zamýšlela její maminka. S pokorou jsme tento dar přičetli k ostatním. Jsem přesvědčen, že sestra bude mít jednou na věčnosti radost, až se dozví, že její desátek nakonec doputoval tam, kam zamýšlela.
TOP
