Poslední týdny stále dokola přemýšlím nad jedním jediným slovem. Rozmanitost. Trochu jsem ji naznačila v závěru jednoho zamyšlení o službě a odpočinku (Jak sloužit a nesoužit (se)). Netušila jsem, že ji však budu moci poznat v jiných barvách.
Abych to vysvětlila blíže – přes 8 týdnů nemám čich. Inu, jeden ze smyslů, ten méně podstatný, řekla bych si já na vašem místě před pár měsíci. Až čich nemám, zjišťuji, v čem všem naň spoléhám. Nebaví mě vařit a už vůbec péct. Musím si najednou natáčet budíčky, abych odhadla dobu konce. Předtím jsem vždy čichem poznala, že už to je a dojde to. Dokonce jídlo spálím a nevím o tom. Netěší mě si koupit květinu či používat kosmetiku – a to mám z valné většiny přírodní, která voní naprosto minimálně. Chybí mi ten pocit relaxace. Zvažuju, zda má cenu si zapalovat svíčku, větrat v pokoji, necítím milovanou vůni lesa. Necítím lidi. To může být výhoda, někdy, ale zamýšleli jste se někdy, že každý máme svou charakteristickou vůni, tu milou, se kterou si druhé spojujete?
Zjišťuji, jak moc je čich důležitým smyslem. A začínám ho substituovat. U jídla si mnohem více všímám chuti, která mi zbyla. U květin, svíčky i lesa více pozoruji a ohmatávám. Textury, teplo, chlad, poslouchám mnohem pozorněji kdejaké zaševelení a skládám si obrázek. Čerstvý vzduch poznám chladem. Lidi se učím více poslouchat. Co říkají. Co prožívají. Zjišťuji, co vše jsem řešila obyčejným čichem a najednou si neumím poradit jinak. V čem mě čich chrání (jak poznat, kdyby nám doma unikal plyn?), v čem ulevuje, v čem povzbuzuje. Mám další čtyři smysly. A přesto cítím ztrátu toho jednoho. Mohu být vděčná, že vidím, slyším, cítím hmatem i chutí. Nějak to však nestačí… Jedno tělo, spojené z pěti smyslů.
Uvědomuji si, v čem všem je v životě rozmanitost. Přivedl mě na to opět i Olda na zamyšlení na naší Pandí schůzce při zmínce o stvoření. Jen si uvědomte, jak by se vám líbila louka jen s kopretinami. Jak by vás bavilo jíst z ovoce jen jablka. Domácím mazlíčkem by byla jen kočka a všichni lidé by vypadali stejně. Díky Bohu tomu tak není. Ve všem je tak obrovská rozmanitost, že ji nejsme schopni pochopit. Někdy nás to ničí, jako v řadě nemocí a jejich mutací, ale ta různorodost a rozmanitost je přímo uchvacující.
A někdy nám na první pohled rozmanitost komplikuje život. Jen si uvědomte, jak rozmanitost v našich povahách způsobuje nedorozumění. Jak prodlužuje domluvy a složité rozpravy. A hned pak si uvědomte, jak by bez ní byl život chudý.
Baví mě rozmanitost v našich duchovních směrech – někomu je lépe ve chválení, jinému v přírodě, dalšímu při evangelizaci atp. Každý z nás tíhne k něčemu a to využívá trochu více. Zkuste se však někdy zaměřit i na další způsoby vyjádření své duchovnosti – je to jako pověstné vykouknutí zpoza zrcadla do světa. S radostí vás pro nápovědu odkážu ke knize Zbožnost není zadarmo (Donald S. Whitney). Proto v momentě, kdy cíleně okusíte i jiné způsoby bytí s Pánem Bohem, než ty vaše nejběžnější, vše dostane trochu jiný punc.
Na rozmanitosti je báječné právě to, že vás k ničemu nezavazuje, ale možnosti rozvazuje. Nepotřebujete ji k životu. Ale je s ní vše barevnější. Doslova.
Vzpomeňte si na to, až se snad jednou dočkáme dne, kdy se opět setkáme v modlitebně. Kdy budeme bouřlivě argumentovat nad nějakým jistě zásadním tématem. Možná pocítíme vděčnost bohatosti argumentů a budeme dalším stranám naslouchat otevřeněji. Možná více oceníme rozmanitost služebností – že tu jsou lidé, kteří rádi nachystají květinovou výzdobu, jiní si poradí s hudbou, další se cítí skvěle v perfektně připraveném hlubokém studiu a také jsou tu ti, kteří prostě mají rádi vztahy a (ne)obyčejné povídání si.
Tak, jak mi chybí čich, mi i chybí kontakt s různorodostí darů lidí okolo mě. Ani jsem netušila, jak utužují můj kontakt s Pánem Bohem věcmi a činnostmi, které mi nejsou na první pohled blízké. Tak, jako mi chybí čich, mnoho z nás chybí společné setkávání, i těm nejzarytějším introvertům. Možná objevujeme další způsoby, jak ho nahradit – online setkáváním, společnými procházkami, dopisováním atp. Možná stále cítíme, že to není ono. Jistým způsobem je to v pořádku. Hledejme s touhou rozmanitost okolo nás. Pociťujme za ni vděčnost Stvořiteli jako za další střípek Jeho geniality.
Veronika
