Měsíce a týdny posledních časů jsou poznamenány zvyšující se nejistotou všech oblastí života každého člověka. Jako kdyby neexistoval pevný bod. Na nestálost počasí jsme si už zvykli, ale vždy nás překvapí, když ve volných dnech nebo o dovolené přijde špatné počasí a my nemůžeme uskutečnit plánované aktivity. A podobné jako s počasím je to s cenami všeho možného, s pravidly ve společnosti (to co platilo včera dnes neplatí). Horší je, že nerozhodnost se projevuje nestálostí také v oblasti našich vztahů…
Někteří lidé žijí ze dne na den a čekají, že se stane něco, co jim pomůže rozhodnout se. Váhají s volbou. Někdy neschopnost učinit krok není jejich vědomé rozhodnutí, jsou jakoby ochromeni strachem, bojí se nejistoty, chybí naděje do budoucnosti. Definitivní rozhodnutí o trvalém životním závazku stále odkládají. Sami se necítí připraveni udělat ten rozhodující krok.
Společnost ve které žijeme a její chování podporuje nejistotu a obavy z budoucnosti. Jak se mám pro něco rozhodnout, když všechno je tak provizorní, všechno jako by ztratilo svou hodnotu? Pro co žít? Není lepší nic neplánovat a brát věci jen tak, jak samy přicházejí?
Konzumní styl života nám vnucuje takovou životní úroveň, že se mladým lidem zdá zhola nemožné založit rodinu. Vystačíme s penězi? A co když nenajdeme žádný byt? Nebo práci?
Svou roli při rozhodování hraje i strach z omylu. Je toto pro mě opravdu ta správná cesta? Je to ten správný člověk? Moje rozhodnutí bude přece na celý život! Nerozhodnost a následně nestálost se stává chronickou – strach ochromuje.
Bůh nemiluje nerozhodnost hlavně v duchovních záležitostech.
“Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.”
Zjevení 3,15.16
Buďme stálí ve svých závazcích a povinnostech, buďme spolehliví.
“Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben.”
Izajáš 50,7
Zbytečně neřeš okolní záležitosti, soustřeď se na to důležité.
“Budou mým lidem a já jim budu Bohem. Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mě báli po všechny dny, aby dobře bylo jim i jejich synům po nich.”
Jeremjáš 32,38.39
Zaměř se na službu Bohu.
“Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.”
Jozue 24,15
Existuje možnost jak dál?
Určitě ano. Je důležité a potřebné najít odvahu a důvěřovat Boží lásce. Pokud vím, že mě Bůh miluje – jen tak opět najdu odvahu k životu! Když se Otec stará o nebeské ptactvo a polní kvítí, myslíš, že se nebude starat o tebe?
Ale ani naše víra v Boží lásku nemusí stačit k tomu, abychom znovu skutečně doufali v lepší dny. V Bibli máme rady pro společné shromažďování…
Je obohacující věřit a společně se ve víře povzbuzovat. Protože jen společně můžeme pracovat na vytváření pravdivějšího křesťanského společenství. Společenství je důležité proto, aby v něm mohlo vykvést a uzrát povolání. V jednotě víry je všechno možné, všechno snadnější. Necítíš se sám, nebojíš se postavit životu tváří v tvář. Ježíš slíbil, že bude přítomen uprostřed těch, kdo jsou spojeni v jeho jménu.
A Ježíš Kristus – uprostřed nás, v našem společenství – je ten, kdo nám může:
- dát světlo, abychom pochopili,
- odvahu, abychom mohli doufat,
- sílu, abychom mohli jít za svými cíli.
Povzbuzujme se vzájemně a buďme vytrvalí.
Jan Polášek
