Před chvílí jsme se vítali a už se zase loučíme.
Školní rok nám v září odstartoval maratonský běh, kdy jsme během 10 měsíců zvládali neskutečné věci! Zkuste se podívat do své fotogalerie v telefonu, nebo do diářů či do sborových aktivit. A když k tomu přidáte nespočet náhodných setkání, která se uskutečnila, myslím, že jsme na úctyhodných číslech, co vše se zvládlo.
Někdy však není na škodu trošku ubrat plyn a být pomalejšími. Dovolili jsme si to – na Urbánku, kdy jsme si vychutnávali spolubytí.
A v čem to bylo tak jedinečné? Nebyli jste? Tak se můžete začíst… spolubýt znamená, že si jen tak sednete na deku a koukáte před sebe na krásné výhledy. Znamená to také, že si třeba více všimnete lidí okolo sebe – jak vypadají, že mají krásný úsměv, nebo už tak velké děti. Znamená to taky dostat darované třešně nebo hrát fotbal s velkýma klukama. Nebo nesledovat čas a být překvapen, jak to spolubytí je krásné a jak uteklo.
Rozloučení se školním rokem na Urbánku je výjimečný čas, kdy se nikam nespěchá, kdy chceme sobě i dětem dopřát to, že nic nemusí stihnout či nemusí jít brzo spát.
Je konec školního roku a všichni už chceme jen odpočinout. Myslím, že tento rok se nám to zase povedlo – díky Bohu! Počasí bylo výborné, Ali měla pro děti nachystanou zábavu a dokonce i ledově sladkou odměnu. Dospěláci si mohli udělat nějaký odpolední burger, kukuřici, nebo chlebík. A víte co? Ty západy slunce nad Slavkovem stojí za to!
Snad se uvidíme příští rok i s tebou – třeba toho 21.6.2025.
Terez
Fotogalerie
fotografie: Terez
