Společenství, kde je dobře malým i velkým
Když se po celém dni vracíte domů a jste neskutečně unavení, ale víte, že právě tohle má smysl. Budovat společenství, kde je dobře malým i velkým.
Být součástí té bandy, která se nebojí odkrojit ze svého času a věnovat jej ostatním, nachystat program, jídlo, zorganizovat aktivity tak, aby vše klaplo … tohle vše se mi honilo hlavou, když jsme jeli v sobotu 7. 3. navečer domů. Měli jsme za sebou celý den ve službě – a to v pravém slova smyslu. Tuto sobotu se nám potkaly dvě aktivity, které si podaly ruce a navzájem se podpořily…
Již několik týdnů předem byl ohlašován sborový oběd s prosbou pomoci a spoluúčasti, protože sami to nezvládneme a věřím, že je milé si navzájem dát ochutnat něco z toho „mého“.
Sešlo se mnoho krásně barevných a chutných jídel – oči přecházely a nejednou jsem slyšela větu „oči by jedly, ale…“ a tak jste si vychutnávali všelijaké chutě a vzájemný rozhovor i při čekání ve frontě. Někdy bych si přála sál nafouknout, abyste si opravdu všichni mohli sednout najednou a my si užívat ten pohled na vás všechny, jak je vám dobře … ale tentokrát nám to muselo stačit z pozadí stolů a zázemí kuchyně. Tam to byla úplná alchymie – nejdříve na začátku, když se ještě před samotnou bohoslužbou postupně hromadilo jídlo, poté při chystání, když jsme kombinovali chutě slaného a sladkého při chystání na stoly a tácky, při štěbetání mezi každým z těch, který v kuchyni pomáhal – a věřte nebo ne, nabídli se i starší tetičky, ty ale dostaly jediný úkol – pořádně si to užít a ochutnat, co jen zvládnou … A pak – pak přišel čas pro porcelánový koncert, kdy hlavní dirigent a jeho hudebníci umývali nádobí – naštěstí máme skvělou moderní vychytávku a do 90 vteřin byla vždy várka umytá! A protože Anička – dnešní hlavní „velitelka“ myslela na vše, nikomu nic nechybělo a věřím, že to bylo krásně strávené odpoledne v milé společnosti…
Sluníčko nás lákalo ven, tak následovaly individuální procházky do Lužánek, na hřiště či jen drobný oddech, abychom mohli uklidit malý sál a pokračovat na další část, kterou byla rodinná bohoslužba.
Stoly nachystány, židle připraveny a kluci na kytaru už ladili každou strunu, abychom si společně mohli zazpívat písničky a naladit se tak trošku na to jaro za okny. Slovo si nachystal Šimon Řeřucha, kterému sice v jeho bundě „dospělosti“ bylo pěkně horko, tak si musel požádat o dětské pomocníky, aby mu ji pomohli sundat … Ono totiž nosit na jaře zimní bundu plnou starostí není úplně hračka … a je moc fajn nechat se unášet tou dětskou nespoutaností a radostí. No tak schválně – jakou „klukovinu“ jste udělali a prostě vám zůstává v paměti? Lození po stromě a házení zhnilých jablek na sousedy? Nebo třeba skákání v kalužích tak, že voda byla i v gumákách, nebo vás prostě jen bavilo strefovat se do terčů? … Jaro – čas pro něco nového, pěkného … voňavého … A proto jsme si společně udělali pěkně nepořádek, abychom si užili ten čas radosti a zasadili si do ozdobených květináčků jarního posla v barvě sluníčka…
Pořád si myslíte, že rodinná bohoslužba není pro vás?
A já si myslím, že právě pro vás to může být časem, kdy „vypnete“ od každodenních starostí, sundáte tu „bundu“ a jen tak se necháte unášet dětským smíchem a nápady – to by jeden nevěřil … jak se nám může ulevit – nebo s vděčností uronit nějakou tu slzu, že tohle všechno můžeme v klidu a bezpečí prožívat a sdílet se svými dětmi, přáteli, sborem…
Terez
