Neděle 6. 9. 2026
Probouzíme se do nádherného nedělního rána, balíme vše nezbytné a vyrážíme na 9:50 do hlubokých loupežnických lesů CHKO Moravského krasu, kde se nachází ferratový areál Velká Dohoda, která nabízí celkem 1120 metrů ferrat obtížnosti A až poctivé E.
Ti, kteří měli odvahu a chuť, věděli už z minulého roku, že se jedná o krásné dopoledné více či méně plné adrenalinu, překonávání svých fyzických, nebo i psychických hranic. Někdo je rád nohama na zemi, jiní rádi pokouší sílu myšlenky a sebeovládání, když se vydávají vstříc volným nataženým 60m dlouhým lanům na areálem. Nebo se nechaji povozit na lanovce / zip line hned na 3 úsecích. V celotělovém úvazku se dvěma kladkami, zavěšeni na ocelovém laně se kochat výhledem na celý bývalý lom. Jo, o dobrodružství tu rozhodně není nouze!
Dobrodružství je fajn, když je alespoň částečně řízené, a tak velké díky patří zěm, kteří se podíleli na organizaci dnenšího dne a byli ochotní vzít na sebe zodpovědnost ve formě počátečního proškolení těch nejméně zkušených nebo zodpovědnost výpůjčky výstroje pro celkou obrovskou skupinu! Velmi si toho vážím, protože moc dobře vím, že by bylo mnohem jednodušší „nechat věci plavat“.
Samotný areál je tak akorát veliký a nabízí mnoho možností, které jsme využili: ferratový park, lanovku, lanový park, lezeckou stěnu, jeskyně a taky občerstvení – chicht.
I letos jsem byla velmi mile překvapená, kolik nadšených se sešlo v neděli ráno. Je nádherné sledovat, jak i ti nejmenší zdolávají úsek za úsekem a jdou zcela neohroženě vstříc. Nebojí se, prostě věří a jdou! Obrovsky jim závidím – tu lehkost v pohybu, radosti z dosaženého cíle a odhodlání, které je „přece jasné, že to zvládnu“.
Se sluníčkem v zádech utíkal čas tak, že jsem se ani nenadáli a byl čas oběda, svačinky a nějakého oddechu… sedáky jsme odstrojili, svačinky vytasili a užili si společně i tento čas – vykládáním zážitků, komu se co povedlo, kde se bál (jenom na oko) a kde už docházely síly.
Zvládnout udělat nějakou více nebo méně akční fotku byla vlastně krása! Tolik příležitostí zachytit to nadšení, úsilí a odhodlání… však se sami pokochejte! Lehkost bytí, jako kdyby chodili po chodníku, co…
Jsem ráda, že i když v těch našich životech lezeme den co den po různě obtížných „ferratách“, máme to nejlepší jištění! Lano natažené přímo do nebe. Lano, které nikdy neselže. A i když nám tělo nedovolí se ani pohnout, Pán Bůh bude trpělivě čekat, protože ví, že jednou to půjde a on u toho bude s námi.
Kéž Vám Pán Bůh požehná na každém metru vašich „skal“ a příští rok zase naviděnou!
Terez
Fotogalerie
fotografie: účastníci 🙂
