Úvahy

Biblické příběhy v nás mohou občas budit dojem, že jejich hrdinové měli jednoduchý a krásný život, protože jim Bůh žehnal, postaral se o ně a jejich životní příběhy většinou dobře dopadly, minimálně z pohledu věčnosti.

Dny, které teď prožíváme, jsou velmi zvláštní. I když všichni chápeme, že je potřebné dodržovat opatření, která nás chrání v celosvětovém boji proti pandemii, tak nám vadí, že se nemůžeme scházet ve větších skupinách.

O „C“, jak psávám. Vím, skáče to na vás z televize, rádia, letáků ve stránkách, informačních serverů a sociálních sítí. Poslední dny ale uvažuji, zda se v této těžké situaci chováme dostatečně jako křesťané. Nemile mě překvapilo, kolik mých křesťanských přátel tuto situaci plnou strachu zneužívá k posílení děsu, že se blíží konec světa. Jak se těší, že to skončí, Bůh si pro nás přijde a bude zase dobře v ráji. Nemůže nám být dobře teď – v Jeho nekonečné náruči? A nemůžeme to dobro předávat dál…?

Otázka Boží trojice je něco, co rezonuje v církvi v průběhu celé její historie. Nedivme se tedy, že je v určitých periodách aktuální i v našem prostředí. ​Pamatuji dobu, kdy jsem jako dospívající mladý adventista strávil celou jednu noc…

Možná to z církevního společenství znáte. „Má někdo zkušenost ke sdílení?“ „Stalo se to a ono, Bůh mi požehnal, Bůh je dobrý, Bůh vyslyší každou upřímnou modlitbu.“ Haleluja, chcete možná v srdci či nahlas zvolat, ale možná vás popíchne…