Nedávno se mi do rukou dostala kniha Larryho Crabba s názvem Přibližte se k Bohu. Larry v této knize rozvíjí téma nejhlubší touhy lidského srdce a musím se přiznat, že způsob, jakým zde uvažuje, je pro mě hodně inspirující. Základní otázka, kterou před nás klade, zní: Co pro nás znamená Boží požehnání a co pro nás znamená Bůh osobně? Máme větší radost z Jeho požehnání, nebo z Jeho blízkosti a poznávání?
Pokud nám v životě víc záleží na tom prvním, děje se něco zcela přirozeného, Bůh je však v takovémto případě pro nás jen prostředkem ke štěstí, a to bez ohledu na to, jestli ho ve svém nejhlubším nitru považujeme za pouhou iluzi, která nám dává alespoň naději na lepší budoucnost, nebo je pro nás absolutně reálnou bytostí, o jejíž existenci nepochybujeme. Pokud nám zkrátka na něčem záleží víc než na poznání Boha, je pro nás Bůh jen instrumentální hodnotou. Jestli je však Bůh Bohem, jestli doopravdy existuje a je láska, která se nám zjevila v Ježíši Kristu, potom to, na čem musí objektivně záležet ze všeho nejvíc, je to druhé – ne radost z Jeho požehnání, ale radost z Něho samotného, radost z jeho poznávání.
Když sáhneme do svého nitra, patrně budou mnozí z nás nuceni si přiznat, že v životě jim jde především o zbavení se trápení a o prožívání radosti z věcí, které život nabízí – z rodiny, práce, seberealizace, jídla apod. Je přirozené, že se chceme vyhýbat trápení a toužíme po potěšeních světa, ve kterém jsme se octli. V jistém smyslu je to v pořádku, a dokonce nám i sám Bůh tato potěšení přeje. Crabb však upozorňuje, že v pořádku není, když jsou tyto radosti pro nás v konečném důsledku důležitější než radost z poznávání Boha a ze společenství s Ním. Že jsou pak vlastně modlou…
Možná si říkáme, že je to přece samozřejmost. Že, ano, člověk musí mít na prvním místě ve svém životě Pána Boha, vždyť se to všude v kostelích opakuje a Crabb nám tím nepřináší nic nového… Když si však sáhneme opravdu hluboko do srdce a zeptáme se sami sebe, jestli nám na poznání Boha skutečně záleží víc než na našem zdraví nebo na hezkých vztazích či pocitu spokojenosti s během života, možná dojdeme k závěru, že tomu tak ultimátně není…
Co když to zjistíme? Není pak připuštění si této skutečnosti vlastně děsivé? Je. Ale žádnou paniku, možná jsme právě teď narazili na něco opravdu důležitého. Dostali jsme příležitost vyjasnit si, po čem svým srdcem doopravdy toužíme a po čem chceme toužit. Možná máme právě díky tomuto uvědomění si novou šanci přiblížit se k Bohu. Je třeba ji využít.
Martin Turčan
